Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zdravotní politika

25. 10. 2008

Právo na zdraví, na finančně i místně dostupnou zdravotní péči považujeme za základní lidské právo. MSD se hlásí k programu světové zdravotnické organizace „Zdraví pro všechny ve 21. století", zejména ke komplexnímu pohledu na zdravotní problematiku. Péče o zdraví musí být záležitostí mezirezortní spolupráce, nikoliv pouze zdravotníků a zdravotnictví. Důraz klademe především na sociální rozměr zdravotní péče - rovný přístup všech lidí, zachování solidarity zdravých s nemocnými, bohatých s chudými, zrovnoprávnění jednotlivých regionů. Za klíčovou pokládáme kvalitní primární péči a ochranu veřejného zdraví.

 

Ochrana veřejného zdraví a preventivní péče

Podporujeme rozšíření stávajících plošných preventivních programů, ať již očkovacích, osvětových nebo zaměřených na včasný záchyt onemocnění. Prevence vzniku onemocnění nebo jejich komplikací je nejlevnější formou zdravotní péče. Péče o rizikovou populaci není pouze pomocí pro ně samotné. Náklady s ní spojené se mnohonásobně vrátí v ochraně zdraví celé populace. Prevence je důležitá také v oblasti podpory zdravého způsobu života, což se týká především výživy, pohybové aktivity a prevence toxikománií. Za důležité považujeme preventivní screeningové programy zaměřené na civilizační choroby, především nádorové. Podpora zdraví musí být úkolem všech oblastí života, je třeba zabezpečit zdravé životní i pracovní prostředí, zdravou školu, zvýšení bezpečnosti na silnicích

 

Zdravotně sociální péče

Důraz klademe na primární preventivně zaměřenou komunitní péči, poskytovanou nejen lékaři, ale zejména sestrami a dalšími profesionály, její úzké sepětí se sociální péčí a návazností na specializovanou ambulantní i lůžkovou péči. Větší přiblížení zdravotní a sociální péče pokládáme za důležité především v oblastech, kde příčiny problémů jsou sociální i zdravotní, například v péči o postižené děti i dospělé, o děti a mládež z ohrožených rodin a zejména v péči o seniory. Bohužel v poslední době je možno pozorovat trend spíše opačný, což nepřispívá k efektivitě ani z hlediska celkových nákladů, ani z hlediska kvality a zabezpečení odborné úrovně služeb.

Je nutné spojit sociální i zdravotní aspekty nejen v poskytování a zprostředkování potřebné péče, ale také v jejím financování. Není řešeno financování sociální péče poskytované zdravotnickými zařízeními a zdravotní péče poskytované v zařízeních sociální péče. Úředníkům, zdravotním pojišťovnám ani poskytovatelům péče se nedaří nalézt hranici mezi zdravotní a sociální péčí, nejspíš proto, že zde ostrá hranice není.

Proto považujeme za nutné legislativně definovat lůžkovou i terénní zdravotně-sociální péči a zavést ošetřovatelské pojištění k jejímu financování. Platby za zdravotně sociální péči by bylo vhodné vztahovat zejména k časovému hledisku s kategorizací pacientů podle soběstačnosti a onemocnění. Platba za výkon by měla být pouze doplňkovou. Tyto platby by však měly tvořit pouze část celkových nákladů - část by měla být zajišťována také z obecních rozpočtů. Pouze u tohoto typu dlouhodobé péče, která je spojena i s residenčními službami, připouštíme možnost spoluúčasti pacientů. Tato spoluúčast se však může vztahovat pouze na sociální složku péče (zejména náklady na bydlení), nikoli na část zdravotní. Podmínkou je její sociální únosnost.

 

Síť zdravotnických zařízení

Stát, respektive kraj nebo obec, má odpovědnost za zajištění zdravotních a sociálních služeb pro občany a jejich důstojného života, což ale neznamená, že všechny služby musí zajišťovat přímo. Státní subjekty by tyto služby měli zajišťovat tam, kde je to výhodné, tam, kde tyto služby chybí. Obec (stát) ale musí mapovat potřebu těchto služeb, stanovit jejich síť, kontrolovat jejich kvalitu, koordinovat jednotlivé poskytovatele a doplňovat  chybějící služby tak, aby péče nebyla poskytována nahodile nebo výběrově jen pro některé skupiny obyvatel.

Za naprosto nezbytné proto považujeme stanovení nepodkročitelného standardu veřejných služeb a přijetí předpisů určujících materiální i personální kritéria kvality.

Za neúnosný považujeme současný nesoulad mezi pravomocemi a odpovědností. Je třeba jasně určit, kdo je zodpovědný za zajištění dostatečné sítě zdravotních a sociálních zařízení v regionu, co je dostatečná síť a umožnit tuto odpovědnost naplňovat. Odpovědnost by měla být na nejnižší úrovni, kde péči ještě je možné efektivně zajišťovat (princip subsidiarity), tj. v případě superspecializované péče na úrovni státu, v případě specializované a akutní lůžkové péče na úrovni kraje, v případě primární a zdravotně-sociální péče na úrovni obce.

Financování zdravotní péče

Dnes už téměř nikdo nepochybuje o tom, že způsob platby za jednotlivé výkony se neosvědčil. Pro primární péči pokládáme za vhodné zachovat  v rámci  systému zdravotního pojištění kombinaci platby kapitační a výkonové s posílením koordinační funkce praktických lékařů. Připravovaný přechod na platbu za diagnózu (DRG) nepovažujeme za samospasitelný. Je vhodný pouze pro akutní lůžkovou péči a bez jasných mechanismů zajišťujících kvalitu péče jejím důsledkem může být její snížení. Je také potřeba vzít do úvahy rozdílné postavení jednotlivých nemocnic, zejména fakultních, a jejich rozdílné náklady.

Nutné je vyřešit formu zdravotnických zařízení. Nesouhlasíme s přeměnou zdravotnických zařízeních na akciové společnosti, zejména proto, že hlavním účelem akciové společnosti je tvorba zisku. Máme obavy ze současného vývoje, který může vést k tunelování veřejného majetku. Nicméně se domníváme, že jde o důsledek absence jiné, vhodnější, právní úpravy a nedostatečně legislativně definovaného a chráněného veřejného zájmu.

Za nedostatek systému také považujeme orientaci pouze na lékařskou péči. Větší zapojení nelékařských zdravotnických profesí je důležité nejen z ekonomického hlediska, ale zlepšuje i dostupnost péče.

Snahy o zavedení spoluúčasti pacientů na financování zdravotní péče považujeme za narušení solidarity zdravých s nemocnými, mladých se starými, bezdětných s dětmi. Spoluúčast odmítáme především u dětí. V sociálně slabých vrstvách společnosti může i nízká míra spoluúčasti vést k omezení návštěv lékaře, k zanedbání preventivní péče, vzniku onemocnění. Toto riziko nelze v žádném případě přenášet na jedince, kteří se nemohou sami rozhodovat.

Za nebezpečné považujeme snahu platby za nadstandardní zdravotní péči. Nadstandard je možno definovat, až když známe standard, a to pouze v oblastech nadstavby zdravotní a sociální péče, např. kvality hotelových služeb. Nadstandard snižuje kvalitu a rozsah péče „standardní" a narušuje princip solidární zdravotní péče. Snahy o komercionalizaci zdravotní péče narušují důvěru nemocného k jeho lékaři, vedou k nárůstu žalob a ve svém důsledku k prodražení zdravotní péče.

Kvalita zdravotní péče

Za velkou slabinu současného systému zdravotní péče považujeme nedostatečnou kontrolu kvality poskytované péče. Není mnohdy jasné, který postup je „lege artis", a tam, kde jsou tato kritéria jasně stanovena, je nejen nikdo nekontroluje, ale jejich plnění ani neočekává. Ponechat kontrolu pouze na vnitřním systému zdravotnických a sociálních zařízení považujeme za nedostatečné. Řešení by mohlo přinést obnovení instituce krajských odborníků, přijetí závazných  a vymahatelných standardů péče, zveřejňování výsledků srovnatelných údajů jednotlivých zařízení a pravidelná akreditace zdravotnických zařízení hodnotící kvalitu poskytované péče.

Některé etické problémy související se zdravotní péčí

Problematika nevyléčitelně nemocných: Domníváme se, že je potřeba zamyslet se nad právním statutem nevyléčitelně nemocných, u kterých dochází k oddalování smrti umělým udržováním životních funkcí přístroji. Každý člověk má právo určit, kdy již nechce být léčen, kdy nechce být resuscitován. Je však nutné, aby paliativní péče, zejména léčba bolesti byla plnohodnotnou součástí zdravotní péče.

Potraty: Každý lidský život považujeme za jedinečný a je nutné každý lidský život chránit. Právo ženy na rozhodování o vlastním těle však považujeme za klíčové. Domníváme se, že umělá ukončení těhotenství je nutné co nejvíce omezovat, ale ne zakazovat. Vzhledem k masovému rozšíření antikoncepce počet potratů výrazně poklesl. Důraz proto i nadále klademe na osvětu a výchovu k zodpovědnému rodičovství na všech typech škol. Považujeme také za důležité zajistit každé těhotné ženě a matce ochranu a sociální zázemí, aby žádná žena nebyla, byť nepřímo, nucena k ukončení těhotenství ze sociálních důvodů. Velmi vhodné, i z hlediska výchovy často nezralých matek, je budování sociálních center pro svobodné matky, kterých je stále nedostatek.

  Shrnutí kapitoly

  1. Požadujeme zachování rovnosti a dostupnosti zdravotní péče pro všechny. Právo na ochranu zdraví považujeme za základní lidské právo obdobně jako právo na život.Ochranu zdraví nechápeme pouze jako záležitost jednoho resortu, ale jako povinnost celé společnosti. Důraz klademe na primární preventivně zaměřenou komunitní péči a integraci zdravotní a sociální péče.
  2. Financování zdravotní péče musí být založeno na principu solidarity zdravých s nemocnými a bohatých s chudými. Odmítáme neuvážené uplatňování tržních mechanismů v oblasti péče o zdraví a spoluúčast pacientů jako neefektivní nástroj regulace spotřeby zdravotní péče. Za účelnou považujeme regulaci zaměřenou na nabídkovou stranu.
  3. Právo člověka na rozhodování o vlastním těle je pro nás  klíčové. Proto odmítáme zákaz umělého ukončení těhotenství a doporučujeme změnit přístup k péči o nevyléčitelně nemocné.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář